Příběh → Úlet

19. května 2013 v 20:10 | Kristie † |  stories
↓Zvláštní příběh:-D


Před starou halou zastavila velká dodávka, za kterou se valil hustý oblak kouře. Byla stará a sotva jezdila, ale klukům pro jejich potřeby stačila. Na boku měla sprejem nastříkaný nápis
"KANAL SOUND SYSTEM."
Vystoupili z něj Petr a Honza. Dva kluci v ušpiněných mikinách a potrhaných kapsáčích.
"Já myslím, že to na párty bude úplně perfektní místo," řekl Honza a zapálil si cigaretu.
"Jasný, ale eště aby tam po takovej době fungovala elektrika."
Petr vytáhnul svoje elektrikářské náčiní a mávnul na Honzu.
"Jdu to omrknout"
Honza jen kývnul hlavou a dál si klidně pokuřoval před opuštěnou halou. Ani pořádně nevěděl, k čemu tady uprostřed lesa sloužila. Před deseti lety ji tu postavila nějaká soukromá firma. Oplotila půlku lesa a nikoho si sem nepouštěla. Pracovníky do ni vozila každé ráno ve firemních autobusech se zatemnělými okny bůh ví odkud. Na autobusech ani na bráně do objektu nikdy nebyla žádná adresa nebo firemní logo. Lidi říkali, že tu něco těžily, ale v okolí bylo jenom několik zasypaných děr v zemi. Žádné věže nebo zbytky povrchových dolů.
Po šesti letech najednou autobusy přestaly jezdit a hala byla ze dne na den prázdná. Po nějakém čase se do ní začaly stahovat feťáci a zevlové z okolí, ale z nějakého důvodu se tu nezabydleli. Hala tak zůstala úplně prázdná v klidném prostředí lesa kousek od města. Perfektní místo na zrealizování akce jejich systémku.
Típnul cigaretu a vydal se za Petrem do haly.
"Kde seš," zahalekal do prostoru, ale odpověděla mu jenom ozvěna odrážející se od prázdných stěn.
Rozhlédl se kolem a uviděl Petrovo vybavení na zemi vedle dveří v zadní části haly. Pomalu se vydal k nim.
"Seš tam? Tak sakra seš tam? Začínáš mě děsit."
Neozývala se žádná odpověď. Začínal se bát nejhoršího. Hala byla dost stará a Petr taky nedisponoval největší zručností. Čím ale disponoval, to byla dost velká dávka sebevědomí. To v kombinace se špatným stavem elektriky vyvolávalo v Honzovi ty nejčernější obavy.
Rozrazil dveře a vpadnul do zadní místnosti. Uviděl tam Petra. Stál uprostřed a na Honzův příchod nijak nezareagoval.
"Ty vole, tys mi dal. Seš hluchej? Já už sem myslel, že si….."
Petr si přiložil prst ke rtům a potom máchnul rukou kolem sebe.
"Vidíš to?"
Teprve teď se Honza pořádně rozhlédnul po místnosti. Nebyla sice velká jako hala, ale i tak to byl dost velký prostor. Na stropě nad jejich hlavami uviděl nános zvláštní tmavé hmoty. Její povrch vypadal vysušeně a místy byl přerušovaný pravidelnou skupinkou oválných otvorů, které připomínaly spóry hub. Někde se hmota hromadila a vytvářela útvary, které od stropu visely jako jeskynní krápníky.
"Ježiši…….tak to je fakt hustý….co to je?"
"Nevím," pokrčil Petr rameny. "Tohle ale neni to nejlepší."
Rozběhnul se přes místnost a odrazil se do vzduchu v místě, kde visel jeden z útvarů. Zachytil se za jeho konec a ten mu zůstal v dlani. Petr dopadnul na zem a napřáhnul ruku proti zdi. Prudce z ní vymrštil hroudu hmoty proti omláceným cihlám.
Hmota proletěla prostorem a roztříštila se o ně. Okamžitě z ní vyletěl hnědý prach miniaturních částic, který se zvednul do vzduchu a zaplnil místnost. Začaly se točit místností a vytvářet ve vzduchu obrazce spirál a kruhů. Částice se mezi sebou prolínaly a každou chvilku vytvářely jiný dechberoucí výjev. Nakonec se shromáždily uprostřed a rozvily se do neuvěřitelného obrazu rostliny s květem, jaký kluci ještě nikdy neviděli, a se šlahouny, které se kroutili po místnosti jako chapadla obří chobotnice. Potom se najednou vír částic zastavil a všechny popadaly na zem jako mrtvý hmyz.
Honza zůstal stál pokrytý hnědou vrstvou jako omámený.
"Teda….to bylo neuvěřitelný….co to sakra?" zmohl se po chvilce na několik slov.
"Já vážně nevim, ale těšim se, až to ukážeme zítra ostatním. Nebudou z toho vůbec tušit. Já tu na tom ujíždim celou dobu, co jsem to tu našel."
Oba stáli a beze slova pozorovaly strop pokrytý tou zvláštní věcí.
"A co ta elektrika? Funguje?" vzpomněl si Honza.
"Sakra, já na to kvůli tomuhle úplně zapomněl."
"Tak to pojď zkusit, ať vypadneme. Nemůžu tu ztrávit celý den."
Cestou se zastavili u Honsi v bytě. Elektrika fungovala. Telefonem to oznámili zbytku party a teď si potřebovali dopřát chvilku pohodlí, než se vrhnou do dalších příprav.
Petr se rozvalil do křesla u televize a otevřel si plechovku piva. Honza zapadnul do koupelny, aby si dal teplou sprchu. Cítil se utahaně a doufal, že ho příval osvěžující vody probere.
Stoupnul si do sprchového koutu a otočil kohoutkem. Na hlavu se mu snesl proud teplé vody. Honza sahal pro mýdlo, ale v tu chvíli ho zarazil řezavý pocit na čele. Sáhnul si na bolavé místo a na jeho ruce se objevila krev.
"Co to sarka….."
Začínala ho svědit celá tvář. Roztíral si vodu po celém obličeji, ale svrbění neustávalo. Rozlévalo se po celém těle a dohánělo Honzu k šílenství. Nevycházelo z jeho pokožky, ale odněkud uvnitř, kde se podrbat nemohl. Bylo to, jakoby ta bolest procházela celým jeho tělem.
Vypotácel se ze sprchy a opřel se o umyvadlo. Na jeho bílý keramický povlak dopadlo několik kapek rudé krve, které začaly stékat směrem k odpadu. Honza se podíval do zrcadla před sebou a uviděl, jak se mu po celém obličeji otevírají miniaturní ranky, z kterých mu po tvářích stékají krvavé potůčky. V rankách se něco pohybovalo. Naklonil se blíž a rozsvítil světlo nad umyvadlem.
V otvorech v jeho mase se kroutila černá hmota. Bylo to, jakoby bobtnala a drala se z vnitřku jeho těla někam ven. Provrtávala si další a další cesty a trhala při tom Honzovo tělo.
Okamžitě v ní poznal tu houbovitou potvoru, kterou našli ráno v zadní místnosti haly.
"Ta věc, ta zkurvená věc v hale. Nějaká pitomá houba. Roste to pod vodou."
Na rukách se mu začali tvořit další ranky a z nich se okamžitě vyhrnul černý sliz smíchaný s krví. Rozběhnul se do pokoje.
"Nepí to pivo, nepí to pivo." pokoušel se z posledních sil varovat svého kamaráda.
Mezi dveřmi ho srazila bolest v nohou. Padnul na zem a zkroutil se křečí, způsobenou rostoucí houbou v jeho vnitřnostech.
Na podlaze proti němu klečel Petr. Měl před sebou vyzvracenou kaluž hnědého bahna. Držel se za břicho a křičel bolestí. Z pukliny pod tričkem mu vykukovala hromada tmavé hmoty, která stále bublala a nabývala.
Ztemnělým lesem okolo haly zazněly první údery techna. Mezi okny se rozblikal stroboskop a jeho světlo doprovázel nadšený křik desítek lidí.
Ze zadní místnosti vyšli dvě postavy.
"Ty kluci jsou stejně mamlasové, že nepřišli.´"
"To jo, celej měsíc připravujou akci a pak se ani neozvou, ale je to jejich chyba. O hodně přicházeji."
"A kdyby ještě viděli tu věc, co jsme našli v zadu, zbláznili by se z toho."
"Počkej, co budou dělat lidi, až to uvidí."
Oba napřáhli ruce, ve kterých drželi kusy tmavé hmoty a mrštili jimi o zem do davu tanečníků. Do vzduchu se vznesl vír a v blikajícím světle vytvořil nádherný obraz vlnících se spirál. Všichni, kdo byli v hale se zastavili a pozorovali tu nádheru, která se snášela na jejich hlavy.
Dívka, která do teď tančila v transu u reproduktoru šťouchla do svého přítele a zakřičela mu do ucha.
"Vidíš? Já ti říkala, že to tady bude solidní úlet."

ZDROJ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?:))

Click^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama